V životě dětí jsou matka a otec nejdůležitějšími osobami vůbec. Když je rodina pohromadě i když se rozdělí. Vliv na dítě ze strany matky a otce je nezastupitelný, nelze ho ničím nahradit.

Každý z rodičů má většinou jiný styl výchovy, který dítěti předává jistý model chování. Od matky se dítě učí jak být ženou a s ženami komunikovat, od otce se učí jak komunikovat s muži a být mužem. Děti se tímto učí, jak spolu opačná či stejná pohlaví komunikují (Mertin, 2004). Taktéž výzkumy prokázaly nenahraditelnost obou rodičů, jelikož s oběma rodiči se vyvíjí naprosto odlišný vztah. Warshak (1996) dokonce poukazuje na to, že by dítě mělo vyrůstat v péči rodiče se stejným pohlavím. Z výzkumů, které proběhly v USA, bylo zjištěno, že chlapci vyrůstající s otcem nemají tak velké problémy při začleňování jako chlapci vyrůstající u matek. Tato informace ovšem nejde brát plošně a není nutné vždy chlapce svěřovat do péče otců. Pokud je chlapec svěřen do péče matky, je ovšem nutné, aby byl udržovaný pravidelný kontakt s otcem. Zde se otevírá možnost střídavé péče, kde má každý rodič rovnocenné právo starat se o své dítě.

Střídavá péče?

Návrh na střídavou péči se podává písemně u okresního soudu, v jehož obvodu má dítě své bydliště. Podle zákona ani jeden z rodičů nemůže zastoupit dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmu mezi rodiči a dítětem. Dítěti bude proto soudem ustanoven opatrovník (orgán sociálně-právní ochrany dětí). V návrhu na střídavou péči je doporučeno popsat sebe, dítě i druhého rodiče. Vztahy v rodině, svůj vztah k dítěti a důvody, proč dítě chcete mít ve střídavé péči. Z návrhu by mělo být jasné že jste schopen (schopna) se o dítě postarat jak po výchovné tak po hmotné stránce.

Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi. V zákoně jsou stanoveny základní podmínky pro uložení střídavé péče. Zákon však nestanovuje například frekvenci střídání (po týdnu, po 14 dnech, atd.), proto je vhodné, aby se rodiče na četnosti dohodli. Pokud dohoda není možná, pak o frekvenci rozhoduje soud, který musí mít na zřeteli hlavně zájem dítěte.

Formy střídavé péče

Střídavá péče může mít mnoho časových forem. U menších dětí je možno zavést střídání v kratších časových intervalech, po 2 nebo 3 dnech. Podle Daniely Kovářové zahrnují moudřejší rodiče do „svého” týdne alespoň jedno odpoledne, kde se zejména menší dítě, setká s druhým rodičem. Kovářová tvrdí, že podle psychologů se u menších dětí z důvodu stýskání nedoporučují intervaly delší než týden, starší děti mohou mít intervaly delší, týden nebo dva týdny. „Existují však i fungující uspořádání, v nichž se rodiče střídají v péči po měsíci nebo čtvrt roce.“ Časové rozložení péče rodičů nemusí být jen v poměru 50 : 50, ale i v jiném (60 : 40, 55 : 45). Kvůli výchovnému působení by mělo dítě mít možnost trávit s každým rodičem minimálně 30% času (což platí i pokud je dítě v péči pouze jednoho rodiče). (zdroj wiki)