Téma voleb často hýbe českou společností. Avšak nejsou jen volby politické. Více či méně důležité volby děláme každý den. A když se ta volba netýká jen nás samotných, ale i někoho dalšího, zejména našich dětí, je to téma o to ožehavější. Všichni pro ně přece chceme to nejlepší.
Ale co to je? Pro náš blog napsala jedno takové zamyšlení maminka Barbora. Souhlasíte s ní?
Před časem jsem na autobusové zastávce zachytila rozhovor dvou maminek s kočárky. Dopodrobna rozebíraly množství cukru, přídavných látek a všelijakých éček v různých eko-bio sladkostech. Samozřejmě v těch bez palmového oleje. Natož s něčím tak ďábelským jako je lepek. Následoval krátký povzdech, že i dnes v 21. století existují lidé, kteří svá dítka krmí něčím takovým jako pečivo. Nedej bože kupovaným. Prostě někteří rodiče vůbec nepřemýšlí, co svou leností a neinformovaností způsobují těm nejbezbrannějším. Načež plynule navázaly, kdy má čí robátko další termín očkování a jaká všechna nepovinná ještě hodlají absolvovat. To jsem se otočila a s omluvným úvodem o nechtěném vyslechnutí konverzace, jsem se zeptala, na základě čeho se ony rozhodují o ne/očkování svých dětí (doporučení pediatra) a jak si představují fungování imunitního systému popř. Princip očkování samotného. Nevěděly, jediná, stále opakovaná mantra byla o „nutnosti protilátek“. Z trapného okamžiku nás všechny vysvobodil příjezd autobusu.
Nepatřím mezi rodiče, jejichž děti v ručkách neustále svírají rohlík a lízátko. Ani se nechci pasovat do role dokonalého rodiče majícího perfektní přehled o veškerém fyzickém, mentálním a duchovním vývoji dítěte a jeho potřebách. Ale ta pachuť dvojího metru byla příliš silná. Navíc v kombinaci s tématem, o němž, myslím, mám nějaké povědomí. (ne, o složení cukrovinek toho zas tolik nevím)Asi není nutné zabíhat do podrobností mého osobního života, z čeho pramenil můj zájem o očkování a jaké dopady to mělo a má. Ale stále mi přijde přinejmenším zarážející, proč je tak kacířské u tohoto vědeckého tématu vznést pochybnosti a/nebo žádat po tzv. evidence-based medicíně důkazy. Udělat si klasickou risk-benefit analýzu. Zvažovat, zda opravdu one size fits all.
Ptát se, proč tříleté neočkované dítko do školky nesmí, ale předškolní neočkované dítko ano. Proč do školy mohou všichni, ale na Školu v přírodě jen ty očkované. Co je špatného na tom, chtít pochopit princip vývoje imunitního systému, dát si to do průniku se složením vakcín, lehce zjistitelnými informacemi o konkrétních nemocech a individuálním vývojem dítka v prenatálu, během a po porodu. Proč toto téma není vysvětlováno důkladněji než dvoustránkovou brožurkou od pediatra. Proč se i u kapénkových infekcích všude mává hladinou IgG bez jediného slůvka o tom, jak IgG pozitivně ovlivňují slizniční imunitu (Spoiler – nijak.).
Chcete se vyznat v očkování? Určitě mrkněte na náš článek ZDE
Očkování miminek jako nutnost?
Zda je opravdu nutné očkovat 9týdenního kojence proti nemoci přenášené krví nebo pohlavním stykem. (hep.B) Nebo proti nemoci, jenž má v drtivé většině případů asymptomatický průběh, přenáší se fekálně-orálně a v ČR by měla být eradikována od 60.let minulého století (poliomyelitis). Nebo proti nemoci, jenž je výrazně riziková v podstatě jen pro gravidní ženy v prvním trimestru a výskyt v ČR je pár jedinců/roky. (zarděnky). Popř kolik rodičů nechá svému kojenci neošetřenou, dostatečně hlubokou ránu (anaerobní bakterie) při kontaktu s rizikovou složkou (zem.půda,.. Tetanus.). A vůbec – vystavení 6 antigenům naráz, plus adjuvancia, plus zbytkové složky z výroby – opravdu je to to nejbezpečnější, co si můžeme přát pro pár měsíčního človíčka? Proč v západním světě (až na pár výjimek typu vakcinací posedlého USA a evropsky Itálie a post-pasteurovské Francie) neexistuje povinné očkování (ano, jsou doporučené očkovací plány, ale nikdo vás nebuzeruje, že vám nevezmou dítě do školky, pokud nebude řádně propíchané. Je to soukromá informace a vaše osobní volba. Dcera je rozena ve Švýcarsku. Doporučuji stránky vaccine-schedule.ecdc.europa.eu, tam je to pěkně názorně zobrazeno.) A hlavně proč, PROČ, se o tuto problematiku zajímá tak malé % rodičů, když jde o zdraví JEJICH dětí?
Ale aby ono klasikovo „Co říct závěrem“ nebylo tak nabubřelé a pesimistické. Věřím, že nový rok přinese i spoustu dobrého, včetně třeba přebrání větší zodpovědnosti za zdraví své a svých dětí. Že se společenská situace odlehčí, bude v pořádku se lišit názorově i svými volbami a bude možné je diskutovat argumenty, bez emoční zátěže. Že „Vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český.“ Přeji (nám) všem pevné zdraví na těle i na duchu, srdce naplněné láskou a radostí a všeobjímající vnitřní klid. A šťastnou ruku při jakýchkoli dalších volbách. 😉
Poznámka maminky Barbory na závěr: Článek není psán za účelem rozdmýchání již tak exponovaných emocí, nýbrž jako pouhé zamyšlení, případně jako námět pro něj. Jsem si dobře vědoma, že každá nemoc může být riziková, ale stejně tak i každá vakcína. Černobílé vnímání (nejen) u tohoto tématu mi přijde jako naprosto nemístné, ba až hazardující. Přála bych si, slovy Rozalio.cz, lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování.
