Feminismus označuje soubor ideologií, politických a sociálních hnutí, která si kladou za cíl definovat, zkoumat a dosáhnout politické, ekonomické a sociální rovnosti mezi gendery. Tato nerovnost dle feministické teorie vzniká v důsledku patriarchálního uspořádání společnosti založeného na genderových stereotypech a rolích. Součástí feministických snah je tak i kritika a boj s genderovou nerovností, sexismem a misogynií a analýza těchto mocenských vztahů.
Samotný termín pocházející z francouzského féminisme původně skutečně označoval „ženské hnutí“ usilující o zlepšení postavení žen ve všech oblastech společenského života.
Feministické hnutí bojuje za ženská práva!
Za práva zahrnující práva žen volit, zastávat veřejnou funkci, pracovat a být za stejnou práci stejně platově ohodnoceny jako muži, vlastnit majetek, právo na vzdělání, mateřskou dovolenou a stejná práva v manželství. Feministické hnutí se také zasazuje o legální přístup k reprodukčním právům, včetně přístupu k antikoncepci a interrupci, sociální integraci, genderově neutrální (nesexistický) jazyk a ochranu žen před znásilněním, sexuálním obtěžováním a domácím násilím.
Přestože většina aktivit feministického hnutí v minulosti směřovalo k obhajobě ženských práv, novodobé feministky včetně bell hooks, tvrdí, že tyto aktivity ve výsledku napomáhají i mužské liberalizaci, protože tradiční genderové role škodí nejen ženám, ale právě i mužům (toxická maskulinita).
Historii feminismu lze rozdělit do tří vln, které přicházely v návaznosti na sebe.
- První vlna, která zahrnuje období od 19. století do počátku 20. století, dala vzniknout feminismu jako takovému a bojovala hlavně za právo žen volit a vlastnit majetek.
- Druhá vlna naproti tomu v reakci na celospolečenské změny v 60. let a 70. let debatu rozšířila o široké spektrum témat zahrnující sexualitu, rodinu, manželství, pracovní uplatnění, reprodukční práva a všeobecnou rovnost. Široká popularita, kterou si feminismus v této době získal, a s tím v ruku v ruce jdoucí prosazování se žen na vyšších pracovních postech, v armádě, mediích a ve sportu, z velké části díky aktivismu druhé vlny, také daly prostor k většímu zaměření se na problémy jako je domácí násilí a znásilnění. Během druhé vlny tak začalo vznikat mnoho azylových domů pro týrané ženy. Volání po nové vlně v reakci na vnitřní rozkoly v rámci feministického hnutí (zejména pohledu na pornografii, sex work, feminitu a sexismus) předznamenalo příchod třetí vlny, trvající od 90. let dodnes.
- Třetí vlna začala souběžně s rozvojem afroamerického a LGBTQ hnutí zdůrazňovat potřebu intersekcionality, to znamená, že zatímco feminismus druhé vlny se soustředil zejména na bílé ženy ze střední třídy a „ženskou zkušenost“ chápal jako univerzální, feminismus třetí vlny poukazuje na rozdílné problémy, zkušenosti a postavení žen na základě jejich etnicity, rasy a třídního postavení, ale i věku, sexuální orientace, genderové identity, handicapu a dalších.[16] Zeširoka se také oproti předchozím vlnám soustředí na téma sexuálního obtěžování, genderu a boje s genderovými stereotypy a rolemi, jako prostředku, který podle některých feministek přispívá i k mužské liberalizaci.
